Petr Slavík 
Tak jsme se po dvou letech o minulém víkendu zase dočkali. Cestovatelský festival Obzory jsem objevil v roce 2019 a dva dny přednášek o cestování, horách, trecích, běhu a dalších outdoorových aktivitách mě tenkrát totálně dostaly. Takže, když se po loňské pauze vypsal letošní ročník, bylo rozhodování snadné.
Poslední týdny byly z hlediska vývoje covidové situace poměrně divoké, ale naštěstí se hromadné akce nezakázaly a tak jsme v sobotu ráno vyrazili směr pražská Filozofická fakulta, kde se festival konal.
Program probíhal každý den od rána do večera v sedmi sálech. K tomu ještě můžete připočítat i dětský sál, kde jste mohli nechat své dítko, pokud by přednášky nezvládalo.
Den první – v sobotu běháme
Jak už jsem psal, festival Obzory jsou o tom, že spojují fanoušky a provozovatele všech možných venkovních aktivit. A jednotlivé sály pak více méně věnuje konkrétní aktivitě. Protože s Lenkou hodně běháme, tak v našem sobotním výběru převažoval běžecký sál.
Orientační běh – psychologické aspekty výkonu
Hned první přednáška, ale ukázala, jak ošidné je pořádání festivalu v covid době. Na Marcelu Vašínovou, úspěšnou reprezentantku ve sky runningu, jsme čekali marně – karanténa ji uvěznila doma. Místo ní ale byla více než plnohodnotnou náhradou reprezentantka v orientačním běhu Vendula Horčičková se svým tématem “Orientační běh – psychologické aspekty výkonu”. Což bylo super – také jsem ji chtěl vidět a v původním programu se obě přednášky překrývaly. A protože neužívám žádné psychotropní látky, tak bych fakt nezvládal být myslí přítomný ve dvou místnostech najednou 🙂
Psychologie a sport mě baví a zajímá a bylo zajímavé sledovat, jak to funguje u Venduly a jejích orienťáckých kolegů. To, jak pracují s emocemi během závodu a jak je trénují, se hodí nejen do normálního “hobby” běhání, ale i do dalších součástí života.
Rock Point výzva “Napříč Šumavou”
Druhou přednáškou bylo povídání o Rock Point výzvě “Napříč Šumavou”. Jedná se o přeběh Šumavy. Jeho délka je zhruba 170 kilometrů a jednotlivé etapy jsou naplánované na 4 dny. I když… na přednášce se zmiňovali i borci, co to následně dávali v kuse. Mám Šumavu rád, o výzvě jsem už četl před tím, ale po téhle přednášce je to nutkání “nějakým způsobem” přeběh (nebo aspoň přechod) Šumavy vyzkoušet ještě silnější. Ideálně v květnu nebo červnu, kdy je dlouho světlo a na Šumavě není tak plno jako o prázdninách.
Jak správně a efektivně trénovat na (půl)maraton
Další hvězdou běžeckého sálu byl Petr Vabroušek. Triatlonová hvězda (jeho úspěchy si přečtěte třeba zde) povídala na téma “Jak správně a efektivně trénovat na (půl)maraton”. Stejně jako u Venduly to byla přednáška nabitá spoustou tipů a to i díky tomu, že ji Petr postavil spíše na dotazech z publika.
1000 km přes Rocky Mountains za 18 dní
A pak došlo na další souběh v programu. Dokonce na tři přednášky ve stejném čase. Takže jsme se rozdělili. Lenka zůstala v běžeckém sále na Radku Chrobákovi a jeho tématu “Cíle, vůle, talent a návyk pohledem psychologa” a já vyrazil na Lenku Vacvalovou a jejích “1000 km přes Rocky Mountains za 18 dní”. Z toho je vidět, že jde zase o běžeckou přednášku. Mimochodem, tou oželenou přednáškou byly Kanárské ostrovy. Tak snad příště a nebo možná raději někdy naživo 🙂
Lenka Vacvalová je herečka, kterou diváci vídají například v Ordinaci v růžové zahradě. To není úplně typ pořadů, který bych sledoval, ale její běžecká “dráha” už je pro mě ke sledování. A nejen pro mě – nabitý největší sál festivalu mluvil za vše. Lenka se hodně věnuje dálkovým přeběhům a ten americký výlet byl prozatímním vrcholem jejích snah. Krásné fotky, super povídání a hlavně předávání zkušeností s tím, jak to na dálkových přebězích funguje, bylo hodně prima.
Ochutnávka paelly
Sobotní přestávky probíhaly ve znamení ochutnávek nejrůznějších pochutin, které byly k dostání na stáncích vystavovatelů. Určitě bych zmínil čaje od Meetea a pak hlavně paellu od šéfkuchaře Josefa Kolaříka, finalisty World Paella Day. Mňam! Na ni došlo právě v tuto chvíli, před další přednáškou, kterou byl…
Hory věk neřeší
Jiří Petr a jeho téma “Hory věk neřeší”. Jirkovi je 40+ let a povídal o svém přerodu z mladého silničního běžce ve staršího trailové běžce. Ale upřímně, “něco” tomu chybělo.
Focení mobilem
O přestávce před poslední sobotní přednáškou jsem potkal Šárku Morávkovou, která v jiném sále přednášela o canalboatingu. Popovídali jsme si o strastech majitelů cestovních kanceláří a organizátorů zájezdů v této době (což je to, co Šárka dělá, mrk, mrk) a já pak už zamířil na Honzu Rybáře a jeho “Focení mobilem”.
Honza je velmi zkušený a oceňovaný fotograf, který dělá spoustu kurzů pro veřejnost. Před pár lety jsem na jednom byl a posunul se ve focení tak neskutečným způsobem, že mě vlastně nenapadá jiný kurz, který by mi za jeden den dal tak moc. V žádném oboru. Prostě to byla bomba. Na přednášce jsme, když Honzovi zrovna nevolal někdo z rodiny (což bylo spíš zábavné než nějak obtěžující), probrali spoustu tipů, jak ještě lépe fotit mobilem. Protože, kdo z nás se tahá se zrcadlovkou na výlety, že? Skvělé byly i ukázky jednotlivých postupů na “focení domorodce”, což je vtípek, který ocení jen účastníci přednášky. Sorry 🙂
No a to už bylo osm hodin večer a konec prvního dne. Večerní “middle” party v Cestovatelském klubu jsme vynechali a raději doma lehce po deváté padli do postele. Člověk by neřekl, jak bylo to sezení ve školních lavicích náročné.
Den druhý – konečně cestujeme
Vzhůru na Galapágy
Jak byl pro nás první den festivalu Obzory hlavně o běhání, tak ten druhý už byl o cestování. Začali jsme na Galapágách, o kterých přednášel “inventář” festivalu Jan Hocek. Galapágy jsou tichomořské ostrovy, kam se jezdí za přírodou a zvířaty – slavné želvy sloní zná asi každý. Byl to hodně příjemný start a ještě příjemnější přenesení se do míst, kde vládne větší klid a pohoda než v “civilizovanějších” destinacích.
Kostarika
My si pak dali polední pauzu, jeden blok přednášek vynechali, ale o to víc se těšili na Kostariku od Anny Müllerové. Ta v Kostarice opakovaně dlouhodobě obývá a to samozřejmě dává spoustu příležitostí tuhle pro většinu z nás exotickou zemi poznat. Kostarika je hlavně o přírodě – najdete tam mnoho pestrobarevných zvířat (papoušky Ara znáte, že ano?), džungli a přiznávám, že je jednou ze zemí v Latinské Americe, kterou mám na seznamu. Jen je škoda, že nedošlo na džínovou žabičku 🙂
151 dní po evropských stezkách
Rychle jsem se přesunul na další přednášku. Její autorkou byla Lucka Kutrová a povídala o 151 dnech po evropských stezkách. Teda… Kdo zná Lucku, tak ví, že povídala o všem možném. Je to totálně nezastavitelný vodopád slov a její energii jsem fakt obdivoval. Takže k evropským stezkám jsme se dostali až někdy v druhé polovině přednášky, ale myslím, že v sále nebyl nikdo, kdo by toho litoval. Za mě to byla nejzajímavější a nejvtipnější přednáška celého víkendu. Když budete moci někdy na Lucku vyrazit, určitě neváhejte. Do té doby si můžete číst některou z jejích knížek.
DooGee telefony
O přestávce jsem se stihl zastavit u stánku s telefony značky DooGee. Klid, taky jsem je neznal. Co mě zaujalo je, že mají extrémní kapacitu baterky a jsou velmi odolné proti mechanickému poškození. Inu, ne nadarmo jsou to outdoorové telefony 😉 Až budu někdy plánovat výměnu telefonu, rozhodně pouvažuji. Nějak se mi totiž nechce dávat za nový telefon ekvivalent průměrné mzdy. A fakt nemluvím o iPhone 🙂
Matterhorn trek
Předposlední plánovanou přednáškou festivalu Obzory byl Matterhorn trek od Zuzany Krčmaříkové. Švýcarsko. Alpy. Čtyřtisícovky. Přívětiví a pohostinní lidé. Je potřeba dodávat něco víc? Jedním slovem nádhera. Co pro mě bylo zajímavé je to, jak se vlastně “plážová povalečka” (myšleno v dobrém!) dostala k vysokohorské turistice a k účasti na unikátní cestovatelské akci – 100% Women Peak Challenge. Prostě platí jako vždy – musíte být na správném místě, se správnými lidmi, připravení a pak se sny plní 🙂
Přechod karpatského oblouku aneb nejkratší cesta domů
A jak festival začal, tak i skončil. Karanténa doma uvěznila Michala Medka, na jehož “Přechod karpatského oblouku” jsme chtěli jít. Třeba to bylo znamení, že sezení a poslouchání zážitků jiných už bylo dost a je na čase vyrazit na vlastní výlet.
P. S. A co takhle nějaké fotky z festivalu? No, jak bych to jen… nejsou. Nějak jsem nefotil, ale snad vám to nevadí. Stejně to nebylo o kochání se nad fotkami přednášejících a stánků, ale o té cestovatelské a outdoorové atmosféře. A tu je lepší zažít. Tak snad zase za rok!
Byli jste na festivalu Obzory? Jak se líbil vám? Nebo chodíte na jiné cestovatelské akce? Napište o tom do komentářů pod článkem!
