Petr Slavík 
Poslední roky trávím silvestrovské období v Beskydech a k místními koloritu patří společný silvestrovský výšlap s kamarády na vrch Ondřejník, který se tyčí nad Frýdlantem nad Ostravicí.
Znáte to. Sraz u nádraží a hned první dávka výživného ovocného nápoje, aby se jednomu dobře šlo a nebyla mu u toho zima. Naštěstí člověka ale chůze do kopce poměrně rychle zahřeje, takže nahoru dorazí ještě po svých a v dobrém stavu.
Ale letos jsem si říkal, že by bylo fajn to zkusit jinak a naši obvyklou trasu od nádraží ve Frýdlantu nad Ostravicí jsem vyměnil za prvovýstup (aspoň tedy můj) z druhé strany – ze Lhotky pod Ondřejníkem.
Tatínek přítelkyně byl tak hodný, že nás zavezl na místo startu a pak se tam ještě jednou vrátil, když jsme si vzpomněli, že jsme si chtěli s sebou vzít tyčky (jak se tady v Beskydech říká turistickým holím). A nutno uznat, že se šikly.
Vyrážíme nahoru na Ondřejník
Od autobusové zastávky ve Lhotce se zelená značka vine pěkně do kopce, takže i když kolem panoval lehký mrazík, jednomu je poměrně rychle teplo. A mně s mojí tělesnou termodynamikou obzvlášť.
Nad Lhotkou vede značka do lesa, kde je místy namrzlý sníh a led. Takže tyčky se fakt hodily. Bez nich by to do kopce bylo peklíčko. No, ne že by to s nimi byla pohodička, ale aspoň jsme nepostupovali stylem „dva kroky dopředu a mezitím sjedeme o krok dolu“ 
No a o přestávkách v kopci je klasicky čas na kochání se.
Krásným momentem bylo, když jsme se dostali nad souvislý porost a otevřely se nám výhledy na Hukvaldy, Kopřivnici, Radhošť a vesničky mezi nimi…
V tuto chvíli byla cesta pozvolnější – dostali jsme se na lesní cestu, která vede až na známé sedlo pod Ondřejníkem, odkud chodí většina lidí až na vrchol.
Když potkáš zkratku, tak ji musíš využít! I kdyby tě to mělo stát život
Jenže… My jsme po cestě objevili zkratku! Co na tom, že vedle přímo kolmo na vrstevnice, když nám ušetří tolik kroků kolem kopce.
Takže jsme kopli do vrtule a jali se zdolávat závěrečné převýšení cca 170 metrů. Na délce „trati“ cca 400 metrů.
Co na prvních krocích vypadalo jako prima nápad, se po pár minutách změnilo na… Raději nechtějte vědět.
Ba ne. Bylo to fajn. Protože úplně nemusím kamenitou cestu ze sedla na vrchol, tak tato „náhražka“ působila jako balzám. S přestávkami. S častými přestávkami.
Vrchol Ondřejníku je díky masivní těžbě po kůrovci celkem holý, takže jsme stoupali strání, kde bylo hodně trávy, občas nějaký strom či keřík a hlavně nekamenitý podklad. Což mají moje nohy rády.
Vrchol je tady!
Ještě pár kroků a najednou jsme se vyloupli na vrcholu.
Zapomněl jsem vám říci jednu důležitou věc. Ondřejník je hodně populární kopec a ze strany od Frýdlantu nad Ostravicí na něj chodí celkem dost lidí. Je to skoro jako v prvomájovém průvodu (starší mezi čtenáři vědí), jen ta mávátka chybí.
Ale ze strany od Lhotky – to byla jiná káva. Nepotkali jsme za celou dobu ani živáčka! O to větší uvedení do reality byl ten vrchol, kde na nás „čekalo“ pár desítek lidí.
Na vrcholové fotce se mi ale povedlo zachytit Ondřejník téměř liduprázdný
A hurá dolů
Takže rychlá sváča, povinné fotky z vrcholu a super výhledů, kdy bylo krásně vidět až na slovenskou Malou Fatru, a mažeme dolů.
Na Solárku, kde si ve stánku dáme kafe, něco na zub a vyfotit se u srdce.
Tam ještě bylo malé rozhodování, zda jít do Frýdlantu po zelené přes tzv. Argentinu (místní tak říkají části Frýdlantu) a nebo po asfaltce. Nakonec jsme díky porůznu namrzlému povrchu zvolili tu asfaltku, ač to rozhodně je méně romantická cesta. A místy byla také namrzlá, jak se záhy přesvědčil můj zadek.
Ale stálo to za to!
Mapka výletu na Ondřejník
Pokud byste chtěli naši trasu zopáknout, tak tady je mapka.
Kde se ubytovat v Beskydech
Beskydy rozhodně stojí za návštěvu a to více než jednodenní. Je tady spousta míst, která stojí za objevování a zvlášť, pokud rádi chodíte do kopce, tak si tady budete připadat jako v ráji.
Může se vám proto hodit pár tipů, kde se ubytovat.
